Znak a prapor

erb prapor

 

 

Zdůvodnění k návrhům znaku a praporu obce Martinice  

První písemná zmínka o existenci osady, ležící v rovině asi 3 km jižně od Holešova při potoku Muřině, pochází z roku 1262, kdy byla majetkem olomoucké kapituly. Po celý zbytek feudálního období náležela k lenním statkům olomouckých biskupů (název vesnice je odvozen od osobního jména Martin). Někteří biskupští manové drželi ve vsi svobodný dvůr (v r.1604 je uváděn holešovský Ulštorfar z Němčího, v r.1663 jeden ze žeranovických Elbognarů, v r.1667 rytíř Rudolf Říkovský z Dobrčic a v roce 1687 Jan Kryštof Vichrovský z Vichrová).

Nejznámější a nejvzácnější martinickou památkou je starobylý smírčí kříž s vytesaným znamením meče, stojící na okraji obce při silnici v lokalitě "U dvou křížů" (druhý kříž je novodobý).

Dominantou martinické návsi je stará zvonice patrona obce sv.Floriána spolu s vedlejší budovou školy.

Nejstarší známá obecní pečeť Martinic pochází z konce 17. století s poměrně častým znamením radlice, umístěným do bohatě tvarované barokní kartuše, opis kapitálou OBECZNI. PECZET. DIEDINY. MARTINITZ. 1684 (MZA Brno, f-G125, i.č.1716; otisk typáře pochází z r.1787).

Tvůrce několika návrhů martinických obecních symbolů originálním způsobem spojil toto pečetní znamení s připomínkou starobylého smírčího kříže (meč položený do ležícího latinského kříže, jehož modrá barva symbolizuje potok, protékající středem obce ). V návrzích je dvěma kužely a kombinací červené a stříbrné připomenuto také olomoucké biskupství, nechybí symbolika zvonice či samotného patrona obce sv. Floriána (figura zvonu se závěsem nebo zlaté plameny v červeném poli). Z předkládaných návrhů znaku vychází i zjednodušené návrhy praporu obce, vytvořené v souladu se zásadami a zvyklostmi současné české vexilologické tvorby.